Jak se CKKV narodil, 1987

Nad pražskou Trójou bývala útulná zahradní hospůdka Na krásné vyhlídce. Jednou v měsíci tam přicházelo posedět několik lidiček zblázněných do bicyklů. Právě tam se v říjnu 1987 rozhodli založit cykloklub.
Zpočátku jich bylo osm a za sebou měli několik ročníků závodu Praha - Doksy (poslední květnový čtvrtek se závodilo, večer bujará zábava s koupelí v "Mácháči", nocleh v chatkách, v pátek časně ráno snídaně v bufáči na náměstí v Doksech a společná jízda zpět do Prahy do zaměstnání, jednu sezónu vyjížděk s různými cykloturistickými spolky a mnoho kilometrů ve dvou, ve třech, v pěti, jak se sešli... Klub byl na světě a o jeho názvu rozhodlo: 1 ) jméno příjemného místa, kde na ně byli vlídní, 2) klubové heslo - Krásný vzhled je z kola na ten boží svět, 3) díky pravidelnému pohybu na kole i krásná vyhlídka na stáří plné síly, šťáv a elánu!
Renesance kola byla teprve v začátcích, kolik úsilí, výmluvnosti a neodbytnosti stálo dotlačit na start "Doksů" víc než osmičku kmenových. Jaká sláva nastala v roce 1989, kdy se na startu sešlo na dvacet borců! Závod do Doks se stal vrcholem celoročního úsilí, slavností. Průběh každého ročníku je v klubové kronice zaznamenán podrobněji než Tour de France v deníku L´Equipe. Článek v Pelotonu 3/1993 pojednávající o existenci CKKV vzbudil v okolí členstva klubu takový ohlas, že se rázem rozrostli dvojnásobně!

Praha - Doksy poprvé, 1982

Co to? Jindy ospale umĹľouraná Kamenická ulice se toto kvÄ›tnovĂ© dopoledne ježí zvÄ›davci za okny. Ĺ iroká bÄ›lostná čára pĹ™ebÄ›hla od chodnĂ­ku k chodnĂ­ku. UprostĹ™ed jako vĂ˝kĹ™ik: START. PsĂ­ci ÄŤenichajĂ­ latexovĂ© aroma, babiÄŤky dĹŻchodkynÄ› spřádajĂ­ pletence dohadĹŻ, jen uzĂ­vanĂ˝ domovnĂ­k uplivuje a věštĂ­ nÄ›jakou klukovinu. UĹľ je vedou! VymrštÄ›ni ze siesty, leckdo ještÄ› říhne slastnÄ› trávenou koprovku s ĹľebĂ­rkem, vyskakujĂ­ k oknĹŻm. PÄ›t chlapĂ­kĹŻ, triÄŤka i šortky pestří barvami, paprsky kol vystĹ™elujĂ­ sluneÄŤnĂ­ šípy, cvrÄŤci cvrÄŤĂ­ a dav je s nimi, dav je zdravĂ­, dav je slavĂ­, jako bránou gladiátorĹŻ postupujĂ­ ti krasavci prĹŻchodem domu ÄŤ.5 a Ĺ™adĂ­ se na čáru. PoslednĂ­ kontrola pĹ™evodu, bowdenĹŻ brzd, ventilkĹŻ, Minolta Hi matic - F polyká snĂ­mky na rozlouÄŤenou, bájeÄŤnĂ­ jezdci se pousmáli, ještÄ› jsou neteÄŤnĂ­, ale špiÄŤky obuvi jakoby se uĹľ nemohly doÄŤkat klipsen. Ve druhĂ©m patĹ™e muĹľ stĹ™ednĂ­ch let si nahlas pouštĂ­ Jandovo:

A pak mráz, co šel z hor
obul nás do bačkor
zbavil nás s noblesou
našich snů, kdeže jsou, kde jsou....

a nostalgicky hledĂ­ na toho se sedmaÄŤtyĹ™icĂ­tkou na zádech, Ĺľe ten by pĹ™ece mÄ›l takĂ© uĹľ s baÄŤkory... A bouchlo to a zasršelo a oni vyrazili a Ĺľeny zatajily dech a uliÄŤnĂ­k běží s nimi podĂ©l aĹľ na prvnĂ­ nároží, a je klid. A oni pak, obklopeni vznÄ›tovĂ˝mi a zážehovĂ˝mi vĂ˝buchy, svĹŻj tisĂ­citakt v krvi, svĂ˝mi lesklĂ˝mi sedmimĂ­lovĂ˝mi koly houpou z kopce do kopce, jako věčnĂ­ milenci, stále se rozcházejĂ­, aby o pár mil dál padli si v náruÄŤ, chudokrevnĂ© vyděšenĂ© tváře mĂ­jejĂ­cĂ­ch Ĺ™idiÄŤĹŻ hltajĂ­ kaĹľdĂ© tempo bájeÄŤnĂ©ho souboje, kdyĹľ si to rozdali naplno. Had silnice se klikatĂ­ malebnĂ˝m ĂşdolĂ­m, ÄŤarokrásná studánka je zurÄŤivÄ› vĂ­tá, dĂ©mantovÄ› Ĺ™eĹľe hrdla uĹľ tĂ©měř zapomenutou ÄŤistotou a krasavci se nadouvajĂ­, lesk v oÄŤĂ­ch a dychtivost zas slyšet svist tuhĂ©ho pryĹľovĂ©ho hada, co je nese blĂ­Ĺľe k ráji a pád nepád, jen zlomek bolestnĂ©ho vzdechu a je tu zas ta náruĹľivost, jak napÄ›tĂ­ vzrĹŻstá, krasavci blĂ˝skajĂ­ vypjatĂ˝mi svaly, tep dunĂ­ v rytmu londĂ˝nskĂ©ho Big Benu, a pak to nádhernĂ© ĂşsilĂ­, bájeÄŤnĂ© vzepÄ›tĂ­, vĂ˝buch nadšenĂ©ho vĂ­tÄ›zstvĂ­ i s tÄ›mi, co nepĹ™ijeli prvnĂ­, vÄ›rozvÄ›stovĂ©, sic s korunami smogu, pĹ™ec bájeÄŤnĂ© královskĂ© pÄ›tispĹ™eží... Tak je pĹ™ivĂ­taly Doksy, laskaly a pozdvihovaly, tak je vĂ­tala zpÄ›t Kamenická, tak uĹľ to zĹŻstane navĹľdy vrytĂ© do podvÄ›domĂ­ tÄ›ch, co u toho byli, i tÄ›ch, co o tom jen slyšeli. Jen ten pán stĹ™ednĂ­ch let, s pĹ™ekapávanou nostalgiĂ­ mezi prsty dál sedĂ­ a poslouchá:
A pak mráz, co šel z hor
obul nás do bačkor
zbavil nás s noblesou
našich snů, kde jen jsou.......

Počtvrté neporušená tradice, 1985

Praha - Doksy, závod cyklistů samouků se dožil 4.ročníku. Již odrostlý dětským plenám, stal se skutečně hodnotným podnikem. Poslední krásný květnový den, tedy 27.5.1986, v 15:25hodin, před areálem EZÚ v Praze Tróji, stál na startu rekordní počet účastníků - 8 jezdců. I letos zůstala neporušena tradice - vyhrává nejmladší nebo nejstarší účastník závodu.

Čtyři lo�ští hrdinové se znovu sešli na čáře, po jedné absenci opět startoval Luděk Kokta a po dvou Petr Chrpa. Tento fakt dokazuje, že kdo jednou prožije oněch báječných 72km, musí se zase vrátit. Tedy netrpělivě čekáme, kdy se na start znovu postaví legendární postava prvního ročníku Zdeněk Švůger.

Letos navíc startovali i dva nováčkové, Břéťa Jelínek a Zdeněk Čechovský - a oba zaplatili snad až příliš krutou nováčkovskou da�. Promrhané síly v začátku závodu a u jednoho i nedostatečně připravené kolo vykonalo své. Dvojnásobný vítěz posledních ročníků Milan Blažek, letos hrubě podcenil přípravu a tak v okamžiku, kdy už sotva mohl promluvit do čelných míst závodu, učinil příkladné gesto fair play, když nováčkovi s kolem téměř nepojízdným poskytl své a na vraku dojel zbytek závodu. Oba pak přijeli do cíle s více než hodinovým zpožděním, kdy už je nikdo neočekával.

Zvláštní sortou jezdce je Zdeněk Bukovský. Letos si znovu vyžádal úlevu a startoval u ďáblického hřbitova s předstihem. Je to však jezdec - víno, čím starší, tím lepší, (ostatně letos se pěstováním vinné révy začal seriózně zabývat a již se těšíme na první litřík veltlínu či milerky, co přiveze na košt - v kterém to bude ročníku?), takže příští žádost o úlevu už sotva bude organizačním výborem akceptována.

Luděk Kokta prodělal obrovskou 20km krizi, pak se však vzchopil a dojel na medailovém místě! Jeho tajná zbra� - cyklistická přilba - tedy zabrala. Petr Chrpa jel v mezích svých sil a stavu bicyklu. Z pátého místa v cíli se upřímně radoval. Na reportérovu otázku, kde předjel Břéťu, odpověděl stručně: "V kopci za Deštnou. Uviděl jsem ho před sebou jak jde a tlačí kolo, ale já jsem šel rychleji"! Michal Kokta byl letos z celého pole nejaktivnější. Kromě prvního nováčkovského úniku byl ve všech ostatních. Jel vyzrále, ztrácel teprve v závěrečných kopcích, ani perfektní sjezdy mu nakonec od ztráty nepomohly. Vladimír Konůpka spoléhal na nově postavené kolo a závěrečné kopce, které poctivě nacvičil v Tróji a v Kostelní ulici. Na rozdíl od Michala Kokty nebyl v téměř žádném úniku a vždy musel ztráty namáhavě dohánět. Rozhodující nástup si chystal až za Vrchovany, ale tam už měl dostatečný náskok, takže druhé vítězství mu vlastně samo spadlo do klína.

• Milan BlaĹľek (roÄŤnĂ­k 1956)
• Michal Kokta (1950)
• LudÄ›k Kokta (1954)
• ZdenÄ›k BukovskĂ˝ (1952)
• VladimĂ­r KonĹŻpka (1947)
• Petr Chrpa (1957)
• BĹ™etislav JelĂ­nek (1952)
• ZdenÄ›k ÄŚechovskĂ˝ (1962)

00 - Start v Tróji před EZÚ, jen 1.km jedou všichni pohromadě.

01 - Úpatí táhlého stoupání. Unikají oba nováčci - Jelínek a Čechovský.

03 - V polovině kopce - za vedoucí dvojicí trojice - Konůpka, M.Kokta, Blažek, s mírnou ztrátou Chrpa, s velkou L.Kokta.

09 - Vepředu dvojice zvyšuje náskok, ostatní v mírném tempu čekají na L.Koktu. Poté nastupuje M.Kokta, jeho nástup zachytil jen Konůpka.

13 - Líbeznice - po perfektní spolupráci M.Kokta - Konůpka je vedoucí dvojka v dohledu. Oba nováčci snad poznali pošetilost svého prudkého tempa hned v úvodu závodu a zvolnili.

14 - Za obcí je vedoucí dvojka dostižena. S mírnou ztrátou jede Blažek, jehož stíhá Chrpa. Tam se Chrpa vydává za dvěma neznámými cyklisty směrem na Kostelec n/Labem. Omyl brzy poznává a vrací se na trasu. L.Kokta již není ani v dohledu.

20 - Byškovice - na čele trio M.Kokta, Jelínek, Konůpka, pravidelným střídáním ve vysokém tempu získává náskok. Kontakt s nimi definitivně ztratil Čechovský, ještě dále vzadu Blažek a jeho pronásledovatel Chrpa. L.Kokta v krizi daleko zpět.

27 - Kelské vinice - rychlostní prémie:

1.	Michal Kokta
2.	Vlk KonĹŻpka
3.	Břéťa Jelínek

1.občerstvovací stanice - po vedoucí trojici dojíždí se ztrátou 1:30 min Čechovský, po 3:35 min. Blažek a hned Chrpa. Po 7 min Luděk Kokta stále nikde. Všichni se občerstvují v restauraci. L.Kokta vůbec nezaregistroval občerstvovací stanici a bez zastávky pokračuje v jízdě. Ostatní jej marně vyhlížejí, Vlk Konůpka jede zpět naproti, marně... Po 25 min. čekání vyrážejí jezdci na trať.

28 - Kly - v úniku M.Kokta a Jelínek. Na stíhačku se vydávají Čechovský, Blažek a Konůpka. Spolupráce však vázne, tempo je příliš pomalé. Nakonec se Konůpka rozhoduje pro sólo stíhání.

31 - Mělník, odbočka vpravo. Po nesmírně náročné sólo jízdě Konůpka dostihuje vedoucí dvojici. Chvíli poté, téměř v témže místě Čechovský utrhl pastorek čtyřkola, Blažek zůstává s ním. Po další chvíli je míjí Chrpa.

41 - Liběchov - 2.občerstvovací stanice. Vzorným střídáním náskok skupiny M.Kokta, Konůpka, Jelínek vzrůstá. V občerstvovací stanici málem padají z kol. V pohodě zde hodují L.Kokta (odepsaný na 27.km) a Bukovský (měl čekat v Kel.vinicích, zeměpisná jména mu nic neříkají). Po pětiminutovém čekání na odpadlíky se závodníci vydávají na zbytek cesty.

42 - Zdařený únik dua M.Kokta, Vlk, za nimi L.Kokta a Bukovský, očividně ztrácí Jelínek. Chrpa ještě netuší, že se mu blíží a jezdcům s porouchaným kolem vzdaluje.

59 - Vrchařská prémie za Deštnou:

1.	Vlk KonĹŻpka
2.	Michal Kokta	-60 m
3.	Luděk Kokta	-asi 10:00 min

Profesionální jízdou se dvojici M.Kokta, Konůpka podařilo získat značný a rozhodující náskok. V kopci se též L.Kokta odpoutal Bukovskému a po dalších minutách Chrpa předešel Jelínka.

61 - Dubá - Konůpka ve sjezdu odpočívá a čeká na M.Koktu. Ten jej v kopci dojíždí, v následujícím kopci opět ztrácí.

63 - Pod kopcem do Vrchovan se Michal znovu blíží Vlkovi. V té chvíli si Vlk Konůpka pomyslí, že už Michala nesetřese a plánuje útok za zatáčkou ve Vrchovanech.

65 - Vrchovany - Konůpka zúročil náročnou přípravu zaměřenou na kopce a pouští se do závěrečného 7km sóla. V rovných úsecích se stále ohlíží, ale M.Kokta už není v dohledu.

72 - Cíl Doksy - Posledních 500m Konůpka zvol�uje tempo, přesto výsledný čas v cíli je o více než půl hodiny lepší, než čas lo�ský. A také nejlepší ze všech dosavadních ročníků. Po 2:23 min. přijíždí M.Kokta. Další odstupy jsou větší, Buko překvapivě 4., jen necelou minutu za medailovým umístěním. Za hurónského pokřiku dojíždí Chrpa, mnohem později znavený Jelínek. Chrpa informuje ostatní o nešťastném defektu Čechovského v Mělníce. Jezdci odjíždějí do hotelu, Konůpka naproti nešťastné dvojici, asi po 6km se vrací do cíle. Zde na něj čeká Michal s vytouženým lahváčem. Po hodině od dojezdu vítěze se Michal a Vlk vydávají do hotelu v domnění, že postižení se patrně z Mělníka vydali zpět do Prahy již ne na kolech.

1.	VladimĂ­r KonĹŻpka	2:31:53	28,44km/h
2.	Michal Kokta	- 2:53	28,00km/h
3.	Luděk Kokta	- 14:00	26,04km/h
4.	Zdeněk Bukovský	- 14:51
5.	Petr Chrpa	- 22:52
6.	Břetislav Jelínek	- 38:01
7.-8.	Michal Blažek a Zdeněk Čechovský	- více než 1hod.

Večer se konala družná debata v hotelové restauraci a poté i bouřlivá na pokoji (s hojným popíjením severočeského piva). Plánovanou noční koupel v Máchově jezeře zhatila prudká bouře s vytrvalým lijákem. Tak skončil čtvrtý, nejrychlejší ročník, už věhlasného závodu a byl skutečně povedený. Na trati se stále něco dělo, o překvapující zvraty nebyla nouze. A po nešťastné poruše bicyklu si snad všichni účastníci vryli do paměti, že nejen tělesnou schránku je třeba připravit, nýbrž i stroj, který sedlají. Nováčci poznali opojnou atmosféru tohoto klání, takže na příštím startu již budou ostřílenými kozáky. Že se podnik nesmírně líbil, dokazuje i jednohlasné rozhodnutí uspořádat podobný i na podzim. Tedy ať žijí Doksy 87, všichni se těšíme na shledání ve stejném, ne-li větším počtu (Zde�ku Švůgře a pračlověče Janečku!).

1.	bří Koktové	5:20:09
2.	Kochr	5:26:38
3.	Jelibuko	5:56:38

Redaktor Vlk: Tak jaké jsou pocity vítěze?
Závodník Vlk: Není to zdaleka tak silné jako poprvé, ale radost tu je.
Red.: Kdy jste si byl jistý vítězstvím?
Záv.: Když jsem uviděl na silnici nápis 1km. To jsem si spočítal, že ten kilák ujedu za dvě a půl minuty, to že už mne Michal nedohoní.
Red.: A co nejtěžší chvíle?
Záv.: Ta stíhačka za Mělníkem. A pak za Liběchovem, to se mi zdálo, že mi brzdí obě kola. Ale trvalo to jen chvilku. Pak jsme to s Michalem rozjeli jako nikdy. V té chvíli už na nás nikdo neměl.
Red.: A co únik dvou nových hned na začátku?
Záv.: První myšlenky byly - že holt nastupuje mladá krev a my s Michalem a Milanem už si to budem rozdávat jen sami mezi sebou uprostřed startovního pole, takové závodnické mikroklima, jestli rozumíš. Ale Čechovského jsem trochu znal z fotbalu a tam byl výrazným individualistou, takže pak mi bylo jasné, že ti dva vpředu se asi těžko shodnou. Byl jsem rád, když potom Michal vyrazil za nimi, ono letos držet se Michala bylo vůbec to nejlepší, co se dalo dělat, jednou jsem to neudělal a co sil stálo to napravit.
Red.: Jsem rád, že si konečně můžeme tykat! Bylo nějaké překvapení, zklamání, povídej.
Záv.: No překvapení, porád, to bych se opakoval, Michal a ta jeho aktivní jízda a pak ten náš trhák a jak se mi s ním krásně jelo, vždyť udělat za 30km na dalšího nejbližšího soupeře 14min., to už mluví za všechno. A další překvápko Bukajda, že na něho to bylo jen o 50 sek. víc a jak mi u piva pak sliboval, že nedá pokoj, dokud mne neporazí. Je to buldok, takže se to může stát.
A zklamání? Snad jen to, že jsem si to chtěl v kopcích rozdat s Milanem, ve skupině s ním jsem jel jen dvakrát a krátce, připadalo mi, že je na tom dost zle.
Red.: Čemu vděčíš za vítězství, co myslíš?
Záv.: Nejvíce vděčím Michalovi a pračlověku Janečkovi, ti mi poskytli materiální pomoc, že jsem si mohl postavit tak rychlé kolo. Hele, támhle máš Chrpu, teď se vrhni na něho. Tě bůch! Red.: Pane Chrpa, pane Chrpa! Na slovíčko!
Záv.Chrpa: Kdo to zas opruzuje? Mám žíze� na dvouciferný numero!
Red.: To bude jen chvilička. Jak to bylo v tom Mělníce?
Chrpa: Za zatáčkou jsem uviděl ty dva, jednomu to malé kolečko jen tak bimbalo na osičce. Něco s tím montovali, tak jsem si řek, že to spraví a zase mi ujedou, tak jsem na to šlápnul, abych měl trošku náskok. Na shledanou.
Red.: Děkuji za rozhovory. Tady už o mne nikdo nestojí. Tak pudu dálnopisovat. Ale komu, když Břevno v Ozapu už nevydávají?

Zakončení sezóny v brdských lesích, 1995

Letos v příjemném pozdním babím létě padla v bojovném duchu bájná dvouhodinovka! Také účast byla rekordní. Na startu stáli absolutní vítězové tří předchozích ročníků Chládek, Ferenc a Vejvoda a také rovná polovina z osmašedesáti borců v roli nováčků, Brdský kondor Eliáš a směs ostřílených závodníků, soutěživých hobby cyklistů, nezdolných starých cyklistických vlků, jakož i jezdci, kteří na BRDY přijedou vždycky, přestože např. M. Kokta a A. Kymlička letos před startem stěží najeli sto kilometrů.
Mladí, tentokrát sloučení do jedné kategorie, za to vzali pořádně ostře, už po prvním kole bylo zřejmé, že ti nejrychlejší půjdou pod dvě hodiny. Při pohledu do výsledkové listiny však zjistíme, že mladíkům chybí tvrdost poprat se s nepřízní osudu a třeba po defektu zatnout zuby a makat až do cíle. Vždyť'téměř čtvrtina mladých jezdců po prvním kole vzdala. Výjimku tvoří ostřílený borec Stejskal. Veteránům se letos defekty jaksi vyhýbaly. Snad je to vyzrálejším způsobem jízdy v úsecích s mizerným povrchem; lépe zvoleným obutím, kdo ví. Dva ze tří nedokončivších hlásili jedno kolo už na startu a třetí, sám původce trofeje pro největšího labužníka podzimních lesů Aleš Kymlička, uznal své tréninkové manko (i veterán se přece může stát novomanželem se vším, co k tomu patří) a asi dost nerad přenechal "svou" trofej jinému, mladšímu. R. Chládek své lo�ské veteránské vítězství obhájil a lze předpokládat, že by dvouhodinovku pokořil také, kdyby startoval s mladíky a nejel Brdy jako časovku, bez konkurence ve své kategorii. Také Vl.Beneš st. obhájil své lo�ské prvenství v seniorech. Ti jeli jen jedno kolo a zdálo se, že vtrhnout do brdských kopců z plných sil společně s mladšími a nemuset se šetřit na fádní repete jim přineslo nádhernou euforii. Stačilo podívat se v cíli na Brdského kondora!
Tak jako veteránů a seniorů přejeme si na startu i více žen. Královna Brd Jana Schönová si to zajisté přeje také, její pravidelné vítězné a neochvějné pokořování brdských kopců si větší konkurenci zaslouží. Pouze v kategorii mladých lo�ský vítěz Vejvoda po úchvatném spurtu tří borců jen o pár centimetrů neobhájil. Ale v této kategorii je obhajoba vždycky nejtěžší. Brdským králem je tedy J. Nesl. Uvidíme, jak se svou korunou naloží za rok. Kralevici Brd jsme však všichni, co jsme elegantně či v křečích, ale nesmazatelně' brdské kopce pokořili, v cíli se svorně sešli, v hostinci v Hatích spolu dobrou vůli měli a chuť znova si to rozdat neztratili...
Snad kaĹľdĂ©mu se závod lĂ­bil. MoĹľná i vtipálek, co po zaplacenĂ­ startovnĂ©ho prohlásil: "PánovĂ©, to je mĹŻj nejdražší banán v ĹľivotÄ›", si pĹ™išel na svĂ©. Senior V. Raufer dokonce pĹ™išel s nabĂ­dkou, Ĺľe by se v příštĂ­m roÄŤnĂ­ku rád zaĹ™adil mezi sponzory tohoto klánĂ­!
Takže konec sezóny povedený jako sezóna celá. Velice děkujeme sponzorům Brdského dvoukola i ostatních našich závodů a moc si přejeme, aby nám zachovali příze� i v příštím roce. Totéž si přejeme i od vás, co jste si to s námi rozdávali. Byli jste všichni bezvadní a těšíme se na shledání při akcích, které připravujeme na rok 1996.

Historické stanovy

CKKV Praha sdružuje rekreační cyklisty libovolného věku i výkonnosti pro pravidelné vyjížďky po silnicích českých i zahraničních. CKKV Praha několikrát do roka pořádá a organizačně zajišťuje silniční závody pro své členy a pro další podobné cyklisty, neregistrované v závodní cyklistice.
V čele CKKV stojí čtyřčlenný výbor volený všemi členy klubu, přítomnými na schůzi, kde volba probíhá. Funkční období je 5 let.Výbor tvoří president klubu, jednatel, pokladník a revizor. Pravidelným zdrojem příjmu jsou členské příspěvky. Jejich roční výše je dobrovolná, minimálně však 150 Kč. Tyto prostředky budou používány pro zajišťování klubových akcí - kopírování a rozesílání propozic, plakátů, výsledků, video a fotodokumentace pro klubový archiv a pro sponzory, při závodech na platby, které nebudou hrazeny sponzory, např. pohonné hmoty pro doprovodné a rozhodcovské vozy, pojištění pořadatelů a pod. Tyto prostředky, včetně případných sponzorských darů spravuje a eviduje pokladník klubu. Kontrolou hospodaření je pověřen revizor klubu.
Členem CKKV se může stát každý,kdo alespo� jednou absolvoval v sedle bicyklu závod Praha - Doksy, či jiný závod pořádaný CKKV a o členství požádá. Dále se členem může stát každý, kdo se na některém závodě výrazně podílel jako organizační nebo technický personál a o členství požádá. Kromě řádných členů existují čestní členové CKKV, tj. zakládající členové klubu nebo vítězové závodu Praha- Doksy, kteří se již cyklistice aktivně nevěnují, rozhodčí, pořadatelé či sponzoři. Pro čestné členy neplatí doporučení o placení členských příspěvků. Členství zaniká přestupem cyklisty do jiného klubu nebo na vlastní žádost člena klubu.
Každý člen CKKV má přednostní právo k účasti na závodech pořádaných CKKV, právo na snížené startovné při těchto závodech. Rovněž tak právo nosit klubový dres a další části cyklistické výstroje s klubovým znakem. Dále právo kdykoliv požádat revizora nebo pokladníka o informaci o hospodaření s klubovými prostředky.
Žádné povinnosti z členství nevyplývají, existuje však několik doporučení - zúčast�ovat se i nezávodních akcí klubu jakož i pravidelných měsíčních schůzí, hlásit se k členství v CKKV i při akcích pořádaných jinými cyklistickými spolky ( při prezentaci, jízdou v klubovém dresu),a v neposlední řadě i včasné zaplacení členských příspěvků.
Praha, říjen 1987, leden 1994, listopad 1997.